Stále si však myslím, že zprvu organizovaná a placená "cesta do Evropy" se skutečnému organizátorovi mírně řečeno zvrhla. Lidé ve třetím světě začínají hromadně pociťovat vzrůstající tlak světla, které i u nich otevírá touhu po štěstí, spravedlnosti a životě vůbec. Minule jsem to nazval pábením. To, co se hýbe silou světla, nelze zastavit.
Pohled a popis pana Chauna je dle mého mínění správný pouze do chvíle, kdy tito lidé potřebují zcela bazální pomoc, coby poutníci. V tomto lze samozřejmě najít ono laskavé porozumění člověka člověku v nouzi. A to doufám v sobě všichni máme.
Ta další chyba je však v podstatě v nás. V naší zkorumpované, cizími vlivy ovládané, pseudosociální a pseudotolerantní Evropě, ve které navíc umírá pravda. A to natolik, že místo toho, aby jednotlivého příchozího člověka pravda zasáhla a on se snažil ze všech svých sil dohonit okolí, jak jsme to ostatně my Češi v cizině vždy po emigraci dělali, je dnes omlouvána jeho neschopnost a za přispění pseudohumanitárních organizací je každý zvýhodněný jedinec ukolébáván k smrtícímu spánku a trvale odsouzen k nemožnosti zařadit se.
V prostředí, kde skupina osob může v konfrontaci s obvyklým, poklidným způsobem života většiny, svou vlastní libovolnou neschopnost, vydávat za svoji nedotknutelnou kulturní odlišnost až výjimečnost, je zřejmé, že ne poutník ve vleku pábení, nýbrž naše neschopnost nazývat věci a události pravými jmény může být naším trpkým, kolektivně placeným koncem. A k tomu toto prostředí generuje nám a pouze nám zjevnou lež, že bez práce koláče jsou.
A u Islámu samotného, coby rovnocenné víry, zapomínáme na jeho neoddělitelnou politickou složku. Dnešní majoritní Islám totiž není pouhý jiný náboženský náhled na svět. Laskavý Islám existoval. Nyní však byl a je hromadně zabíjen i s jeho nositeli pod heslem "laskavost je slabost". Dnešní křiklavě prosazovanou a následně i díky šířenému strachu a nemožnosti diskuze a gnoze uvnitř Islámu dominující formou, zůstává jen holý, pevně propojený, politicko-mocenský wahábistický Islám, který násilím a šířeným strachem potře nejen mírumilovné formy Islámu, ale i vše ostatní, zejména v místech, kde se jeho přívrženci po svém putování usadí a začnou svou neschopnost nás dohonit vydávat za svou výjimečnost a klad a nárok.
Pravdu ale nelze umlčet ani v jejich srdcích. Pravda se špatně poslouchá a často se mnohým nehodí. Mnohdy ani nám samotným. V současné Evropě už se ale pravda začala i zakazovat. A je - islamisty bude tížit jen tak dlouho, dokud se naše životní podmínky nesrovnají nebo dokud nás budou mít na očích...
Rozhodně nás tedy neohrožují migrující lidé, a to ani ti nešťastní, často oklamaní, poutníci. Ohrožuje nás nenávistný, požadující a nepřizpůsobivý Islám, který si sebou přinášejí, bohužel ruku v ruce s odmítavým postojem k možnosti, jej dle svého nového evropského poznání transformovat.